Výcvik, výcviková setkání

 

Výcvik psa podle Luďka Šilhavého.

Zatím nejlépe zpracovaný seriál s fotkami a videi, které vycházel v časopise „Pes, přítel člověka“

https://www.dogschoolk9.com/cz/abeceda.htm

 

I mezi černými teriéry se najsou psi a feny se zkouškami z výkonu. I s černými teriéry lze pracovat, i když metody výcviku mohou být občas odlišné od klasického výcviku na cvičáku. Někteří psi se zkouškami z výkonu, o kterých víme, jsou:

Indiana Canisyard   nar. 31.8.2003

o:Igrun Vasilij s Zolotogo Gara   m: Barbara Canisyard  ( ta měla zkoušky z Canisterapie)

majitelka a výcvikář Lenka Šubrtová ( dříve Kalová )

ZZO - zkoušky základní ovladatelnosti podle Národního zkušebního řádu
BH - zkouška doprovodného psa  podle řádu pro sportovní výcvik v ČR
ZM - zkouška základního minima podle Národního zkušebního řádu
ZOP - zkoušky ovladatelnosti psa podle Národního zkušebního řádu
SchH/VPGA - zkouška podle řádu pro sportovní výcvik v ČR
ZVV1 - zkouška všestranného výcviku podle Národního zkušebního řádu

ZOP - zkouška ovladatelnosti psa -na tuto zkoušku nenastoupili, protože ve druhé části speciálních cviků je přenos psa psovodem a cizi osobou. A Lenka by ho neunesla...

Danette Canisyard    zkoušky základní ovladatelnosti psa

Dasja Canisyard   ZM,ZVV1,SCH 1, IPO1

FUNNY CANISYARD   pracovní zkoušky: ZZO ,ZOP ,ZPU1, BH

Funny Canisyard, z ryze pracovních důvodů je srst udržovaná nakrátko

Južnyj Canisyard   Pracovní zkoušky dle Zkušebního řádu  v Rakousku

Lara Canisyard   zkouška ZZO

Oby Canisyard       základní zkoušky ovladatelnosti psa

Quick Canisyard        základní zkoušky ovladatelnosti psa

 

Ostatní, kteří mají taky zájem o zveřejnění úspěchů svých psů, zašlete podklady, příp.povídání na e-mail klubu. 

Větřkovice 2006

VĚTŘKOVICE 15.-18.6.2006

Ahoj lidi, vy ste tam nebyli?

To ste teda vo něco přišli.

No teda, ve středu nám páníčkové nedali papu, prej abych v autě neblinkal, žádná sláva, no. Pak ještě museli dát tetě odnaproti klíče, aby se postarala vo toho starýho páprdu Jeffa, páníčkovo kavkazáka, co furt jenom leží a není s nim žádná sranda. A ve čtvrtek brzo ráno sme s mojí kámoškou Aishou (to je prej velkej knírač, ale moc velká asi není, dyš už sem jí přerost‘) hupli do auta a s paničkou a páníčkem vyrazili. Po cestě sem si trochu schrupnul, tak ani nevim, kudy sme jeli a jak dlouho.

No a najednou sme byli na místě. Páníček zastavil a pustil nás ven. Už tam byli lidi a psi, co vypadaj jako já, jen měli stráášně dlouhatánský fousiska a nebylo jim vidět do očí. Asi choděj neradi k holiči.

Znal sem tam jenom mojí bejvalou paničku, co sem se u ní narodil, ale vůbec to nevadilo. Fšickni mě hladili a ty velký psiska mě většinou jenom vočmuchali a  brumlali si tam pod ty dlouhatý fousy něco vo ňákym prckovi (to nevim, koho mysleli, protože já už sem velkej kluk, i když mi je teprv půl roku, fšak já jim eště ukážu).

Ubytovali sme se v chatce a Aisha pro jistotu začla hlídat i vedlejší, abysme měli dost místa. Mezitím se to tam sjíždělo, další lidi a psi, celkem sem nakonec napočítal asi štyryadvacet psů. Lidi sem ani nepočítal. Odpoledne sem taky zjistil, proč Aisha vlastně hlídala tu vedlejší chatku. Tam pak bydleli figuranti, tak je asi chtěla mít pod dohledem. Nebo k nim možná dolejzala, aby jí dali kousnout víc než ostatním.

Celej ten víkend páníčkové mezi sebou hodně povídali o nás pejskách, česali nás, honili se s náma po hřišti, lákali nás u rybníka do vody (pár nás odolalo, i když bylo parádní vedro) a snažili se nás naučit ňákou „sportovní kynologii“ nebo co. V tom jim právě měli pomoct ty figuranti a panička je pak za to moc chválila, že prej se dověděla plno věcí, kerý před tim neznala.

Hned ve čtvrtek odpoledne se postavily plenty, figurant  se převlíknul a dost dlouho páníčkům vysvětloval a ukazoval jak na to. A pak jsme konečně mohli na plac my. Nejdřív se podíval co umí dospěláci a nás mladý, budoucnost černoteriéřího národa, si pak postavil do kruhu, běhal mezi náma, tvářil se, že si chce hrát a přitom se s námi nechtěl podělit o hadr a o peška. Museli sme začít štěkat, až nám ho taky dá, že se o něj chceme tahat. Pak mi ho i nabízel, ale byl moc rychlej a já se nemoh trefit, abych se zakous‘. Ale nebojte, druhej den už sem to zvlád‘ a třetí už sem byl skoro king. Panička mě při tom pořád moc chválila a říkala, že sem vééélikej pašák. To já sem, to jo.

Večer se sedělo u plápolánu, peklo masíčko a buřti, to to tam každém večer móóóc voňánkovalo. Ale nám dát nechtěli, hamouni! Že prej  my máme v miskách granulky. No řekněte sami, kdo by měl chuť na granulky, když ty buřtíci tak voní.

Ráno se šlo na stopy, ty mi ještě moc nejdou, a stejně měli páníčkové zase ňák moc dlouho teorii. Pak po nás zase chtěli poslušnost, no, my slyšíme určitě dobře, posloucháme co nám dvounožci říkaj‘, jen občas nevíme, co to znamená a co po nás vlastně chtěj‘.

Odpoledne bývalo volno, protože bylo moc horko a nikomu se nic nechtělo. Tak se chodilo k vodě nebo jsme se jen tak povalovali ve stínu a odpočívali před večerníma obranama a dalším táborákem.

Sobotní dopoledne byl závod. Nejenom my pejskové, ale dokonce i páníčkové, jsme museli dokázat, co umíme. Poslušnost, pak měli páníčkové test jak nás znají, stříleli ze vzduchovky, házeli granátem( ještě, že nebyl opravdickej). A nakonec na nás navlíkli brašny a běželi jsme slalom. Ještě, že na konci byl v misce pořádnej buřt. Pak zase parádně začlo pražit sluníčko, tak jsme si hezky dáchli ve stínu a páníčkové zatím měli členskou schůzi a přednášku o nás-pejskách.

No a po dalších obranách, které se nám s Aishinkou vždycky moc líbily (kdo by si nechtěl pořádně kousnout) a táboráku nás náš páníček brzy ráno vzbudil a jelo se domů, protože to máme hodně daleko a nechtěli jsme jet v tom největším pařáku.

Jo, lidi, moc se nám tam líbilo, tak příště koukejte přijet taky, ať vám pak nemusí bejt líto, že ste tam nebyli.

Tak za rok ahoj a pac, Max Canisyard

P.S.: Panička chtěla taky poděkovat všem, kdo pro nás tenhle víkend připravili. Tak děkujem.  Bára Kadeřábková

 

 Setkání ve Větřkovicích 2005

 

Stejně jako minulý rok se jistě mnoho přátel černého teriéra těšilo na setkání ve Větrkovicích.

Pro nové členy Klubu chovatelů a přátel černých teriérů bych se chtěla zmínit o tomto setkání více, aby věděli, co je příští rok čeká.

Každým rokem se příznivci černých teriérů sjíždějí na Severní Moravu, do kepmu s názvem Wofhound Deerhound Camp. Kemp se nachází 1 km od vesničky Větřkovice. Je obklopen lesy a loukami. Na dohled je i rybník se čtyřmi plážičkami. Je možné k němu dojít z kempu za 5 minut a osvěžit nejen sebe ale i psiska.
Kemp je opravdu výjimečný svým okolím, které maximálně vyhovuje rázu naší akce.
Chatky pro 4 osoby jsou celkem prostorné. Kromě 4 postelí jsou vybaveny světlem, el. zásuvkou, poličkami, stolkem s židlemi a regály. Každý má k dispozici 2 deky a polštářek. Takže i ti, co zapomněli na spacáky, vše ve zdraví přežili. Chatka má 2 okna se záclonkami. Podlaha je dřevěná jak uvnitř chatky, tak i na terase, která je bezvadná pro psiska, jelikož je od volného prostranství kempu oddělena zábradlím a dvířky. To ocení zejména majitelé psů, kteří si zrovna „nepadli do oka“. Majitelé se mezi sebou mohou dohodnout, který pes bude kdy puštěn do převahy fenek a který se na to bude koukat z terasy.
V 17 chatkách z jednadvaceti je na terasách celodenní stín, což je prima ve chvílích odpočinku. Celý objekt kempu je oplocen. Výborné je i zázemí kempu. Je zde prostorná kuchň? vybavená nádobím, příbory, sporákem, mikrovlnnou troubou a dvoudveřovou lednicí. Zde si každý může připravit jídlo ze svých zásob.
Jídelna je též prostorná. Dají se zde pořádat společenské akce a besedy, či se zde sejít v případě nepříznivého počasí.
Ve spodní části kempu je ohniště s přilehlou zastřešenou pergolou.
Celý kemp je udržovaný, osázený letničkami, … Takže působí jako balzám v dnešní uspěchané době.
A ještě jedna zpráva pro postelová psiska. Čistí pejsci mohou využít i postelí v chatkách (to ovšem záleží na dohodě s páníčkem, který si chce třeba, po dobrém obědě, také „dáchnout“.Ale většinou mívají naši pejsani „napilno“ s prohlídkou terénu a hlavně jsou zaneprázdněni   jeden druhým. Je velmi zajímavé pozorovat vzájemné seznamování. I u našich čtyřnohých miláčků fungují sympatie vůči té či oné fence a naopak někdy se musí fenka hodně snažit, aby si jí pes vůbec všimnul. Po této stránce bylo opravdu o zábavu postaráno. A věřte, že televizi si za celé 3 dny nikdo ani nevzpomněl.
Toto setkání má plnit také další kritéria. Jedním z nich je co nejvíce se přiblížit k dokonalosti v různých disciplínách jakými jsou např. stopa, poslušnost či obrana.Hlavními organizátory výcvikové části byli manželé Kateřina a Radim Boháčovi.A jelikož se na setkání sešli psy/feny rozdílného věku (od štěňat až po dospěláky) s různými úrovněmi zvládnutí výcviku, měly Katka s Petrou, coby vedoucí výcviku, plné ruce práce. Při tréningu poslušnosti v řadě stíhaly každému poradit, jak nejlépe naučit objevené nedostatky. Což je práce velmi důležitá a současně vyčerpávající, protože vyžaduje neustálou pozornost při sledování každého psa v řadě. Jen si uvědomme, kolik energie nám dá sledování jen toho našeho psiska, aby nevybočoval, nepředbíhal, v některých případech zase neopožďoval. Zkrátka udržet ve střehu černého teriéra po celou dobu trvání výcviku poslušnosti, to dá pořádně zabrat. A komu se to povede, měl by se zúčastnit zkoušek podle řádu IPO.
Poslušnost byla na programu 2x denně. První lekce byla dopoledne a druhá navečer před obranou.
Stopy se trénovaly vždy brzy ráno, kdy ještě byla rosa, ve které se pach lépe drží. Což ocení nejeden začátečník. Co se stop týče – chtěla bych všem napsat, že i mezi černými teriéry se najdou psi (v našem konkrétním případě fenky), které i přes to, že nejsou téměř vůbec vedeny k této činnosti, se projevily jako dobré stopařky. Za všechny jmenuji Bashku, odrostlé štěně manželů Vítkových z Kuřimi u Brna. V jejím případě by bylo „hříchem“ nechat takový potenciál ladem. Bashce dala příroda do vínku mnoho předpokladů dobrého stopaře. Ale jak je známo, pes-stopař zraje jako víno. Čím je starší, tím je lepší. Pokud je pes jako štěně dobrý stopař, v 5ti letech bude stopařem výborným (za předpokladu dobře vedených tréningů).
Obrana byla zařazena do výcvikového programu vždy večer, kdy už sluníčko zapadalo a psy se probouzeli k životu po parném odpoledni.
Místní figurant Marek svou práci odvedl dobře. Kromě praxe jsme ve chvílích, kdy jsme my i figurang čerpali síly, diskutovali o všem možném kolem obrany.
Co se týče dilematu, zda cvičit s černým teriérem obranu či nikoliv… Nejčastější názor byl takový: pokud se chce někdo cíleně a pravidelně věnovat obranářskému tréningu v rámci sportovní kynologie, ať tak činí. Pokud by si chtěl někdo pouze vyzkoušet reakce svého psa na figuranta bez jakékoli předešlé přípravy a dále se výcviku obrany nevěnovat, ať to raději nedělá.
Jak totiž zkušenější psovodi vědí, obrana jde ruku v ruce s poslušností. Bez poslušnosti nelze zvládnout obranu! Což je velmi důležité si pamatovat. Takže stručné shrnutí a rada zní: neděláte-li se psem pravidelně a správně poslušnost, nechoďte s ním na obranu. To platí nejen pro černé teriéry, ale pro všechna plemena.
A pokud někoho nadchlo věnovat se obraně + poslušnosti, ať určitě zajde na kynologické cvičiště, kde se dozví, jak správně začít a postupovat. Jsou různé finty k tomu, aby pes šel do zákusu s otevřenou mordou, aby jeho zákus byl plný a pevný, aby se nezačal bát a hlavně aby ho práce bavila a naučil se do jisté míry samostatnosti.
Pokud se někdo bude věnovat obraně amatérsky, stejně časem, až bude chtít složit zkoušky, přejde ke zkušeným figurantům a potom můžou být nechtěně naučené zlozvyky dlouho odbourávány. Proto je lepší zaplatit pár lekcí figurantovi (v dnešní době 100 až 150 Kč za lekci) a ten bude od začátku vést psa správným směrem.
Ale vraťme se k programu letošního setkání.
V sobotu odpoledne se konala členská schůze. Ostatní se buď také zúčastnili nebo měli volný program.
Večer, po obraně, jsme se sešli u táborového ohně. Po obloze se honili tmavé mraky. A poté, co si všichni stačili opéct své vonící uzeninky, začalo kapat a posléze i bouřit. A tak jsme se přesunuli pod střechu pergoly, kde bylo dobře až do pozdních večerních hodin.
A už tady byla neděle a s ní i vyvrcholení setkání a zúročení zkušeností a vědomostí načerpaných během setkání.
Ani jsme se nenadáli a už jsme stáli na startovní čáře všestranného závodu, kde záleželo nejen na poslušnosti psů/fen, ale také na dovednostech a znalostech psovodů.
Závod trval několik hodin, během kterých jsme zažili mnoho legrace i chvilky napětí. K těm veselým a atmosféru uvolňujícím disciplínám patřilo např. oblékání psů a skákání v pytlích. Zde nemohu opomenout výkon rotvajlera Sorbona a psovodky Kateřiny, která při skocích v pytli o Sorbona zakopla a upadla. Ovšem Sorbon ani na chvíli nezaváhal a uchopivše pytel i s Kateřinou dotáhl ji po zemi až za cílovou čáru. Sorbo, gratuluji! Kdyby v tomto závodě existovala cena za hrdinský čin, určitě bys ji získal Ty!
Dále následovaly disciplíny vážnějšího charakteru, až po ty, u kterých šlo, nadneseně řečeno, opravdu o život. Došlo totiž na výstřely ze střelné zbraně na terč.
Také jsme se museli podrobit testu znalosti plemene černý teriér.
Po ukončení závodu organizátoři sečítali body ze závodních listin a po 15 hodině bylo slavnostní vyhlášení vítězů ukončené zvoláním třikrát ZDAR a třikrát HAF našich psisek na povel.
Poté ještě přijel figurant Marek a tak proběhla kruhovka.
A to už se neodvratně přiblížil konec této akce.
Byla pěkná, náročná a prosluněná. Každý, kdo se zúčastnil, bude mít krásnou vzpomínku na fajnové setkání, cvičení se psy, klábosení se starými i novými známými. A tak to má přece být.
Lenka Kalová a Car

 

Větřkovice 2007

A po roce znovu pracovní setkání ČERNÝCH TERIÉRŮ ve Větřkovicích

Víkend před letními prázdninami se v psím kempu uprostřed malebné přírody mezi lesy, loukami a rybníky poblíž obce Větřkovice konalo v pořadí již čtvrté setkání chovatelů, rodinných příslušníků, obdivovatelů a přátel plemene černý teriér. Tato akce byla zaměřena nejenom na výcvik a ovladatelnost psů tohoto plemene, ale i na společné setkání a povídání a zůčastnilo se jí celkem 25 psů a o něco vyšší počet osob. Bydlelo se v dřevěných chatkách, kde v každé byla krytá veranda s lavičkou, ohrazením a brankou. Terasa tak sloužila jako „výběh“ pro psy i jako posezení pro jejich majitele.

Sjíždět jsme se začali již ve čtvrek, ovšem nejvíce nás přijelo v pátek odpoledne. Takže všichni, kteří se chtěli zůčastnit vrcholné sobotní soutěže ŽELEZNÝ PES to stihli. Železný pes byla tříetapová soutěž zkoušky odvahy, dovedností a pevných nervů psů i jejich pánů. Vylosovalo se pořadí a v první části bylo úkolem co nejrychleji doběhnout ze startu k rybníku, tam splnit jeden z úkolů - buďto obeplavat se svým psem bójku nebo se zůčastnit poznávací soutěže. Každý se rozhodl po svém a někteří odvážlivci se vrhali do rybničních vod v oděvu, jiní rafinovaně přijeli k vodě autem /na začátku nebylo řečeno jakým způsobem se můžeme dopravit k rybníku/ a jiní zas přijeli na místo určení na kole. A protože se nám všem při této disciplíně měřil čas, tak to byl opravdu závod o vteřiny.... Dalším úkolem bylo proběhnout ve stanoveném pořadí agility dráhu. Musím přiznat, že v určitých chvílích jsem si říkala, zda není rusák náhodou šlechtěný k překonávání překážek - přestože většina psů a jejich majitelů agility nikdy nedělala, tak hravě zdolávali všechny překážky (lávku, rukávy, slalom, různé prolízačky a přeskakovačky...atd). Ale ani po této druhé části ještě nebyl konec všemu soutěžení, protože následovala třetí část a to střelba ze vzduchovky na terč. Kupodivu se jí žádný pes nezůčastnil... Někteří si při této poslední a tak říkajíc přímo rozhodující a pořadí míchající disciplíně vzpoměli na svoje svazarmovská a pionýrská léta a stříleli jak o život. Zajímavé je zjištění, že se nakonec ukázalo, že přesnější mušku měla dámská část střelců, kdy nakonec nejlepšího střeleckého výsledku dosáhla nehrající koučka týmu Bred-Koblížek, Simona Mikulíková a přestože podala několik protestů, neovlivnilo to celkové pořadí a nakonec byl podán protest na její protesty a tím byla celá věc ukončená. Nutno naznat, že některým železným psům celkový výsledek jejich pánové zmastili /se vymlouvali na zanášející hlaveň/ a někteří pánové a paničky naopak svým svěřencům nahnali body a prodrali se až k prvním metám. Na prvním místě se nakonec umístila Bára Kadeřábková s Maxíkem Canisyard.

. V každém případě všem díky za účast. Myslím, že jsme se všichni pobavili a vyřádili a to je asi to nejdůležitější. Taktéž Lence Kalové děkujeme za nápad a zorganizování celé soutěže. Leni bylo to super, už se těším na rok příští, co na nás zase vymyslíš :-)

V bezprostředním okolí kempu se konaly, mimo jiné, ukázky a následně nácviky stopování, poslušnosti a obrany - k dispozici byl i zkušený profesionální figurant a nám všem se moc líbily metody jeho výcviku, protože necvičí obranu technikami vyvolávajícími v psovi strach a agresivitu, ale učí obranu možná o něco pracnější, zdlouhavější, leč dle mého názoru efektivnějšími, modernějšími, logičtějšími a spolehlivějšími metodami HRY NA KOŘIST, kdy v psovi podporuje jeho kořistnický pud a lovení kořisti přenáší na lov peška, později rukávu...atd. Za všechny zodpovězené otázky, za trpělivost i za to jak důkladně jsi se každému psovi věnoval Radku díky a myslím, že nemluvím jen sama za sebe.... Dokonce jsme se předběžně domlouvali, že bychom někdy na víkend Radka pozvali třeba do Brna a udělali jsme obranářsky zaměřený výcvikový víkend. Co vy na to? Také byste se zůčastnili?

Poslední večer jsme trávili u táboráku, kde jsme si kromě povídání i hezky a chvílemi i sborově u dobrého vína zazpívali. No a někteří nás před svítáním roztomile bavili zvláště dlouhými vtipy o zvířátkách...že Míšo? No a pak ještě nácvik obrany a už jsme se pomalu začali rozjíždět do svých domovů.

Myslím, že všichni zůčastnění si odnesli spoustu zajímavých zážitků, zkušeností a cenných informací, které jistě přispějí ke zkvalitnění chovu, výcviku a snad i vzájemným vztahům, ať už mezi zvířaty, tak i mezi lidmi. Na závěr bych chtěla poděkovat všem organizátorům za organizaci a přípravu, a hlavně všem lidským i psím účastníkům za dobrou náladu a pohodovou atmosféru. Na další setkání se těší

Veronika Minaříková s Iris a Caylie